New in: February 2018

Ahojte 😊

Je tu další neděle a s ní další článek, tentokrát to budou novinky za měsíc únor 😊

Ráda bych tuto rubriku udržovala jako pravidelnou, určitě ale omluvíte, když bych ji sem tam vynechala, když to zrovna bude měsíc, kde jsem nakoupila jenom samý blbiny a mělo by to nulovou sdělovací hodnotu. :D

Únor je zároveň měsíc mých narozenin, proto u některých věcí, které byly darovány nebudu uvádět cenu, přece jen dohledávat cenu dárku je neslušné. 😊 A když vás to bude zajímat, tak Google vám určitě pomůže s hledáním.

Wish list 2018

Zdravím v novém pracovním týdnu 😊

Měsíc a půl z nového roku 2018 je za námi a já pomalu začínám přemýšlet, co bych v tomto roce ráda viděla, navštívila, nakoupila atd. A nejvíc se mi osvědčilo, že když něco chci, mám si to napsat. Když je to na papíře, představuje to pro mě větší závazek, jak se říká, prostě je to „černé na bílém“. A tak jsem sepsala můj Wish list na rok 2018 😊

  

Set na cvičení

Na Aliexpress se dá koupit tolik krásných kousků na cvičení, mám problém si vybrat, protože bych to vykoupila všechno :D Ale mám vybraných pár setů, z kterých si aspoň jeden určitě koupím. 😊 Zrovna tento černo zelený je naprosto boží ♥

Miluju zelenou barvu <3 navíc mám zelené in line brusle, tak to bude vypadat super :)

Plánování

Ahojte 😊

Ti co mě znají dobře ví, že jsem blázen do plánování. Můj diář je barevný a veselý a každou akci mám pečlivě naplánovanou. I tak se ale samozřejmě nebráním spontánním akcím, na které ale bohužel během semestru kvůli práci nezbývá příliš prostoru.

V poslední době se na mne ze všech stran valí krásné, minimalistické, upravené tzv. Bullet journal, které jsou krásné a jejich nápad se mi moc líbí, ale jsem přesně ten typ člověka, který by poctivě zapisoval aktivity tak první dva měsíce a potom by sešit založil mezi ostatní ztroskotané a nedokončené plány. Bohužel. Třeba se k tomu ještě někdy přemluvím, až mě ta jejich krása a a množství fotek na pinterestu zlomí. :D 

Zkouškové - období, kdy milujeme šprty

Ahojte :)

Ze všech koutů na mě v poslední době křičí články jako „Jak se soustředit na zkoušky“, „Jak projít zkouškovým levou zadní“, „Jak organizovat čas na učení“ atd…

Musím se přiznat, že nejsem ten typ, co by měl přehledně naskládané studijní materiály podle jednotlivých předmětů v šanonech, nemám přečtené prezentace ještě předtím, než je kantor přednáší, ani nejsem ten typ, co sedí na přednáškách v první řadě a zběsile podtrhává důležité části přednášek a dopisuje poznámky o tom, co přednášející považuje za podstatné, ale ne natolik, aby to do prezentace zahrnul.

Ne. Vlastně jsem ten typ, který nacpe všechny cvika na dva, maximálně 3 dny, bez ohledu na to, když probíhají přednášky, protože nemám v plánu se na nich ukazovat. Cvika si odsedím spíš kvůli fajfce za účast a domácí úkoly dělám po cestě do školy další týden ve vlaku. Díky bohu, mám pevný základ vědomostí ze střední školy, který mi dává šanci projít do dalšího ročníku, jak dlouho takhle budu moct fungovat na škole netuším, ale doufám, že do státnic. :D A co dělám ty další dny v týdnu, kdy jsou spolužáci z první skupiny na přednáškách? Doufám, že alespoň trošku mne omluví fakt, že se neválím doma v peřinách, ale chodím pracovat, asi jako většina studentů (pokud pomineme tu první skupinu, která často žije z prospěchového stipendia). Protože jsem v kanceláři, kde nefungujeme o víkendech, musím hodiny nahánět v týdnu místo přednášek.

Cestování jako vášeň

Zdravím tě u mě na blogu,

jako první článek bych mohla napsat pár slov úvodem.

Jmenuji se Denise Libertas, je mi 21 let, žiju na jižní Moravě a studuju v Brně. Vždycky jsem se bála zážitků. Na střední jsem chodila do 10 km vzdáleného města, protože jsem nechtěla jezdit do Brna, u moře jsem byla naposled jako dítě, léto jsem trávila prací, zatím co moji vrstevníci v létě krotili řeky nebo v zimě sjížděli sjezdovky.

Prostě jsem si myslela, že sedět doma na zadku je lepší, nestojí to peníze a člověk se může věnovat tomu, co ho baví. Ale co mě vlastně bavilo? Co jsem chtěla opravdu dělat?

Nevěděla jsem to. A když jsem se nedostala na vytouženou vysokou, tak místo toho, abych konečně zvedla zadek a vyjela do světa to zjistit, šla jsem na jedinou vysokou, která mě vzala a rok jsem se tam neskutečně trápila, abych to potom stejně vzdala.