Zkouškové - období, kdy milujeme šprty

Ahojte :)

Ze všech koutů na mě v poslední době křičí články jako „Jak se soustředit na zkoušky“, „Jak projít zkouškovým levou zadní“, „Jak organizovat čas na učení“ atd…

Musím se přiznat, že nejsem ten typ, co by měl přehledně naskládané studijní materiály podle jednotlivých předmětů v šanonech, nemám přečtené prezentace ještě předtím, než je kantor přednáší, ani nejsem ten typ, co sedí na přednáškách v první řadě a zběsile podtrhává důležité části přednášek a dopisuje poznámky o tom, co přednášející považuje za podstatné, ale ne natolik, aby to do prezentace zahrnul.

Ne. Vlastně jsem ten typ, který nacpe všechny cvika na dva, maximálně 3 dny, bez ohledu na to, když probíhají přednášky, protože nemám v plánu se na nich ukazovat. Cvika si odsedím spíš kvůli fajfce za účast a domácí úkoly dělám po cestě do školy další týden ve vlaku. Díky bohu, mám pevný základ vědomostí ze střední školy, který mi dává šanci projít do dalšího ročníku, jak dlouho takhle budu moct fungovat na škole netuším, ale doufám, že do státnic. :D A co dělám ty další dny v týdnu, kdy jsou spolužáci z první skupiny na přednáškách? Doufám, že alespoň trošku mne omluví fakt, že se neválím doma v peřinách, ale chodím pracovat, asi jako většina studentů (pokud pomineme tu první skupinu, která často žije z prospěchového stipendia). Protože jsem v kanceláři, kde nefungujeme o víkendech, musím hodiny nahánět v týdnu místo přednášek.

Abych pravdu řekla, závidím té první skupině lidí. A Bůh jim žehnej, protože jejich materiály nás lemply potom celé zkouškové zachraňují a udržují nám status studenta minimálně na další semestr.

Co jsou vlastně ty zkoušky? Co zkouší? Teď budu mluvit o té druhé skupině, tedy i o mě. Často mám pocit, že zkouší naši schopnost naučit se látku za celý semestr během jedné noci, a ještě se zvládnout vyspat, abychom neusli přímo na zkoušce. Také zkouší naše nervy, protože není nic horšího, když příjdete na zkoušku s tím, že jste se snažili naučit co nejvíc, máte z toho dobrý pocit a potom příjde někdo, kdo řekne „Bože, já nic neumím!“ a když se ho na něco zeptáte, podá vám vyčerpávající informace. Prostě, cože? Ty vážně nic neumíš? Děláš si srandu? Budu ráda, když se zvládnu podepsat. To vás fakt dokáže rozhodit.

Kapitola sama pro sebe jsou zahraniční studenti z východu. Jak je sakra možný, že studenti a studentky z Ruska, Ukrajiny, Kazachstánu a dalších států bývalého svazu, kteří mají problém dát dohromady smysluplnou českou větu odchází ze zkoušek s Áčkama, zatím co studenti z první skupiny mají s obtížemi Ečka a my lajdáci jedeme na „do třetice všeho dobrýho“. Tohle je něco, co opravdu nepochopím. Docela by mě zajímalo, jak to dělají víte to někdo? 

A tak se snažím dál bojovat a držím se hesla "Dokud mi nepřijde rozhodnutí o vyloučení ze studia, jsem stále ve hře." :D 

A jak jste na tom se zkouškama vy? :)